Nastávají chladné nevlídné dny. Sluníčka si člověk moc neužije. Zima mlha…. No zkrátka, že by ani psa nevyhnal a komu by se chtělo v takovýchto dnech ven? DĚTEM!!!

Děti tohle neřeší. Jim je úplně jedno, jak je venku, zda prší, svítí sluníčko – děti potřebují prostě jenom být, není nic nad to mít teplé, nepromokavé oblečení a vyrazit ven prozkoumávat bláto, žížaly, promočenou zem.

 Jak jinak děti učit o přírodě, o počasí, než že si to samy zažijí – děti se vyvíjí skrz vlastní zkušenost – nad tu nic není.

To je další vize naší školky. Chceme trávit spoustu času venku v přírodě a tak se učit o světě. Je jedno jaké je počasí, o to více můžeme pozorovat a porovnávat tyto změny.

Vím, že je ještě spousta času, než rodičové začnou řešit zapsání svého dítěte do předškolního zařízení. Ale někdo nad tím třeba uvažuje již nyní. Uvědomila jsem si také, že o naší vizi toho zatím nikdo moc neví. A proto bych tady alespoň občas ráda napsala článek o nás, abyste si udělali obrázek, kterým směrem se vlastně chceme vydat.

Mým obrovským snem a cílem je vybudovat školku s individuálním přístupem. Ale individuálním jako opravdu individuálním – kde každé dítě má šanci se projevit a vyvíjet se ve fázi, ve které se právě nachází.

Že plná třída 28 dětí s jednou, i třeba vynikající, učitelkou dělat zázraky prostě nemůže. Odborníci se tímto již dlouho zaobírají a všichni vědí, že tato situace je neúnosná.

V naší školce bude 20 dětí a jedna učitelka bude mít na starosti maximálně 6 dětí.

Mým cílem je vytvořit místo, kde se děti budou cítit komfortně a učitelé budou chodit do školky s pocitem, že to má smysl a budou průvodci dětem při jejich vývoji.

Kateřina

 

Jelikož jsem i v současné době učitelka v mateřské škole, ráda bych se s Vámi tady podělila o svoje zkušenosti.

O tuto jsem se nemohla nepodělit.

Byl oběd. V tom se Luky rozplakal nad polívkou. Došla jsem k němu, dřepla jsem si a ptám se. Luky, co se děje? A Luky uslzený, uvzlykaný povídá: chybí mi maminka, chci za ní. A co Ti Luky chybí? Pusinky? Obejmout? Ano. A místo toho abych ho vzala na klín, mazlila ho, položila jsem mu ruku mezi lopatky. Tu se Luky narovnal a já mu povídám. Luky, co kdybychom to vyřešili tak, že až přijde maminka, vezmeme si ji do třídy, a řekneme ji, že nám dneska moc chyběla, a poprosíme ji, aby odpoledne si Tě vzala k sobě, tulila se s tebou do zásoby, aby Ti už ve školce smutno nebylo. Tu se Luky usmál a souhlasil, nasadil úsměv a pokračoval v jídle.  
Maminky, nezapomínejte, mazlete svoje děti do zásoby, aby jim nebylo smutno :)

Kateřina

Strana 2 z 2

Free Joomla! template by Age Themes

Tyto stránky používají soubory cookie a skript ve Vašem prohlížeči k analýze návštěvnosti. Používáním stránek s tímto vyjadřujete souhlas.