Principy pedagogiky Marie Montessori

Marie Montessori byla vynikající pozorovatelkou dětí a svou metodu začala rozvíjet především na základě vlastního sledování.

 

Tvrdila, že neobjevila metodu, ale pouze sílu v dětech, která je vede k tvořivosti a tím ovlivňuje jejich chování. Marie Montessori vycházela z důvěry ve schopnosti dětí, vůli se rozvíjet a stávat se „dospělými“.

V pedagogice Montessori jsou oproti tomu děti méně vedeny, ale více pedagogy podporovány v rozvíjení vlastního potenciálu a v nalezení své vlastní cesty k rozvíjení nejen inteligence a schopností, ale i umění spolupracovat a pomoci druhým.

 

Pomoz mi, abych to dokázal sám

Toto je jedna z hlavních zásad Marie Montessori – dát dítěti dostatek času a prostoru, aby se rozhodlo samo, které činnosti se chce věnovat a jak dlouho ji chce dělat. Učitel musí ale být neustále nablízku, musí dítě správně motivovat a ukázat mu, jak se s pomůckou pracuje. Pokud si dítě neví rady, pomůže mu a ukáže co dál, jinak se ale do činnosti dítěte nevměšuje a nechá mu dostatečný prostor pro jeho práci, která spočívá v potřebě se něco nového naučit.

 

Dítě je tvůrce sebe sama

Každé dítě je jedinečná osobnost, svou senzitivní fázi pro určitý druh učení má každý v jiné době, proto je třeba respektovat individualitu dítěte, dítě si samo určuje, která činnost ho v jaké fázi vývoje zajímá.

 

S tímto souvisí další zásada – Respektování senzitivní fáze

Senzitivní fáze je období, kdy je dítě naladěno pro získání určitých dovedností, učí se samo a bez velké námahy. V tomto období jsou poznatky trvalé – dítě se učí pro další život, nejen pro danou chvíli. Pokud se senzitivní fáze nevyužije, dítě se může danou věc naučit později, ale s vynaložením daleko většího úsilí.

 

„Ruka je nástroj ducha“

Neboli „Od uchopení k pochopení“, toto je další klíčová zásada výchovného působení podle Montessori pedagogiky. Dítě si musí vše napřed „osahat“, aby správně a trvale pochopilo logiku a souvislosti. Bez rozvíjení smyslů je učení mělké, a to co se dítě naučilo, snadno zapomíná.

 

Svobodná volba práce

Dítě si samo vybírá kdy, kde a s kým bude pracovat, má svobodu výběru a rozhodování, ale zároveň odpovědnost – to, že si samo pomůcku vybere je jen jeho rozhodnutí, ale práci s ní by mělo dítě dokončit a poté pomůcku uklidit na své místo.

 

Připravené prostředí

Jde o uspořádání prostředí třídy, pomůcek a materiálu pro samostatnou práci dítěte. Prostředí musí být připraveno tak, aby umožnilo dítěti samostatné osvojování poznatků, musí podněcovat a povzbuzovat k aktivitě, k dosažení stále vyšší úrovně zájmů. Marie Montessori jako vynikající matematička sama vymyslela soubor pomůcek, které se při práci podle její metody používají dodnes. Tyto pomůcky pomáhají dítěti pochopit matematické a jazykové problémy pomocí smyslů, rozvíjejí dítě po všech stránkách. Pomůcky jsou zásadně z přírodních materiálů.

 

Polarizace pozornosti

Jde o schopnost dítěte intenzivně a dlouhodobě se soustředit na práci. Skládá se ze 3 fází – hledání (dítě hledá, vypadá roztěkané), velká práce (dítě našlo co ho zaujalo a pracuje), nasycení (dítě dokončí práci, uklidí, je spokojené a klidné). Dítě je třeba vést k polarizaci pozornosti prostřednictvím cvičení praktického života, dítě „normalizovat“ (zklidnit). Učitel dítě vede ke koncentraci pozornosti, sebekontrole a rozvoji jemné motoriky.

Dalšími zásadami Montessori pedagogiky je věková přiměřenost (pomůcky přiměřené věku, komunikace s dítětem na jeho úrovni), práce ve věkově rozdílných skupinách (děti si vzájemně pomáhají, učí se od sebe), dále celostní učení (jednota tělesného a duševního potenciálu, vše probíhá v logických souvislostech), práce s chybou (chyby mají svůj smysl, z chyby se můžeme poučit). Všechny Montessori pomůcky mají v sobě zabudovanou zpětnou vazbu – kdo s nimi pracuje, může si svou chybu objevit sám.

 

Free Joomla! template by Age Themes

Tyto stránky používají soubory cookie a skript ve Vašem prohlížeči k analýze návštěvnosti. Používáním stránek s tímto vyjadřujete souhlas.